Během více než šesti set let, kdy obýval Angband, se Morgoth snažil
ovládnout ty, kdo žili na severozápadě Středozemě: elfy, lidi i
trpaslíky. Během té doby bylo svedeno pět významných bitev a Velká
bitva.
První bitva
Krátce před návratem Noldor do Středozemě napadl Morgoth
Sindar a zamýšlel rychle opanovat celou oblast. Jeho velké vojsko se
rozdělilo na dvě části, z nichž jedna šla po proudu Sirionu na západ a
druhá mezi Arosem a Gelionem na východ. Některé tlupy možná překonaly i
průsmyky Anach a Aglon, protože se uvádí, že skřeti "mlčky prošli do
severských vysočin".
Na východě se ujal ofenzívy král Thingol a vyvedl lid z
Menegrothu a lesa Regionu. Povolal Denethora z Ossiriandu a ten zároveň
zaútočil z východu. Skřeti, napadení ze dvou stran, se museli obrátit
zády k sobě a bránit se. Družiny skřetů obrácené k východu přemohly
Denethora a obklíčily ho na Amon Erebu, kde padl, než ho stačilo
zachránit Thingolovo vojsko. Když pomoc přišla, elfové zahnali
Morgothovy otroky na útěk. Z těch mála skřetů, kteří unikli, většinu
později skolily sekyry trpaslíků z hory Dolmedu.
Většina západního vojska tábořila na planině mezi Narogem a
Sirionem a pustošila celý Západní Beleriand. Vojska z Brithombaru a
Eglarestu vedená Círdanem se bránila, byla však zahnána zpět do svých
opevnění a obklíčena. Západní vojsko tedy obsadilo Západní Beleriand a
Falas, kdežto východní Morgothovo vojsko bylo zničeno. Každý z
protivníků zvítězil jen napůl. Doriath stál nedotčen a od té doby byl
obepnut čarovným Melianiným pásem.
Druhá bitva (Dagor-nuin-Giliath, Bitva pod hvězdami)
Zatímco se Noldor probíjeli Aramanem, Morgoth již zbudoval
Thangorodrim, přebudoval svá vojska a svedl bitvu se Sindar, aby
utvrdil svou nadvládu. Skřeti stále obléhali přístavy Brithombar a
Eglarest, když nečekaně dorazilo do zálivu Drengist Fëanorovo vojsko a
utábořilo se na severním pobřeží jezera Mithrim.
Morgoth doufal, že Noldor zničí, než se stačí pevně usadit, a
tak poslal své vojsko přes průsmyky Ered Wethrin. Přestože Morgothovy
tlupy početně převyšovaly elfy, skřeti byli rychle poraženi. (Bylo tomu
tak často, když otroci bojovali s těmi, kdo byli naplněni spravedlivým
hněvem.) Zbytek skřetů tedy ustoupil průsmyky na planinu Ard-galen, s
Noldor v patách.
Vojska, jež obléhala přístavy, vykročila na sever, aby pomohla
v bitvě, avšak Celegorm je u Eithel Sirionu přepadl ze zálohy. V pasti
mezi Celegormovými a Fëanorovými vojsky bojovali skřeti deset dnů.
Postupně museli být obklíčeni a vehnáni do bažiny Serechu, kde až na
několik málo zahynuli. Vojsko rozlíceně postupovalo dál k Ard-galenu a
pronásledovalo i tuto hrstku. Fëanor se hnal napřed jen s malou
skupinou v naději, že dovrší vítězství a snad se utká se samotným
Morgothem. Záhy se však na hranici Dor Daedelothu stal z
pronásledovatele pronásledovaným. Nejenže se skřeti obrátili k boji,
ale na pomoc jim navíc přišli balrogové z Thangorodrim. Fëanor dál
bojoval sám a nakonec byl sražen k zemi. Příchod jeho synů jej
zachránil a balrogové se se zbytkem skřetů vrátili do Angbandu. Učinili
to však zřejmě úmyslně, protože věděli, že Fëanor je smrtelně raněn
(přestože byl nesmrtelný). Vítězství bylo neúplné a ztratilo lesk.
Třetí bitva (Dagor Aglareb, Slavná bitva)
Během šedesáti let po Dagor-nuin-Giliath se Noldor pevně
usadili ve Středozemi. Morgothovi informátoři se domnívali, že elfové
se zaměstnávají spíš svými domácími záležitostmi než vojenskou
ostrahou. Morgoth opět vyslal vojsko skřetů, zvěstované výtrysky
plamenů v Železných horách.
Několik malých tlup prošlo Sirionským průsmykem a Maglorovou
branou. Rozptýlili se po Východním i Západním Beleriandu v jakési
partyzánské válce. Elfové z té obalsti se jim postavili - pravděpodobně
Noldor, ačkoli na západě možná přispěl Círdan. Doriath byl cháněn
Melianiným pásem. Zelení elfové z Ossiriandu po svých hrozných ztrátách
v první bitvě odmítali otevřený boj.
Hlavní voj skřetů mezitím napadl Dorthonion, kde museli nést
hlavní nápor Angrod a Aegnor. Když od západu a od východu postoupili
Fingolfin a Maedhros, skřeti byli polapeni ve svírajících se čelistech
a donuceni k ústupu. Prchali na Sever, byli však pronásledováni. Skřetí
vojsko bylo poraženo na dohled od bran Angbandu. Poprvé tak bylo
vítězství v bitvě z Morgothem úplné.
Noldor se tím upamatovali na stále hrozící nebezpečí a
upevnili své obklíčení. To byl počátek Obklíčení Angbandu, jež trvalo
téměř čtyři sta let. Tento čas míru narušovaly jen drobné šarvátky. Po
stu letech došlo k malému útoku na Fingolfina, který byl rychle
odražen. Po dalším století zahnal elfy pod ochranu vysočiny tehdy ještě
nedospělý drak Glaurung, Fingonovými lučištníky však byl donucen k
ústupu z Ard-galenu. Morgoth zanechal otevřených útoků a během Dlouhého
míru místo toho používal své síly kradmo k zradě a zestrašování vězňů.
Čtvrtá bitva (Dagor Bragollach, Bitva náhlého plamene)
Během Obklíčení a Dlouhého míru stačili Noldor dobudovat
svou obranu. Byl dokončen Nargothrond a postaven skrytý Gondolin. Kolem
celého Ard-galenu se objevily četné pevnůstky. Z Východu přšli lidé a
noldorská knížata získala služby mnoha těchto udatných mužů. Ani
Morgoth nezahálel. V roce 455 byl mír porušel a z Angbandu vypuštěny
drtivé síly.
Bitva byla opět ohlášena plameny, tyto však byly zhoubnější
než plameny třetí bitvy. Puklinami v zemi prýštily řeky ohně, spálily
Ard-galen a prakticky všechny strážní oddíly, které tam tábořily. Za
ohněm rychle přicházelo moře skřetů vedené balrogy a Glaurungem, který
již dorostl plné síly. Nebyla to krátká bitva, vybojovaná za několik
dní. Útoky začali v zimě a pokračovali v plné síle celé jaro a nikdy od
té doby úplně neskončily.
Nejdříve podlehl náporu Dorthonion. Angrod a Aegnor byli
zabiti a jejich zbylý lid rozprášen. Na východě byly zničeny a opuštěny
všechny obranné valy kromě Maedhrosova, protože tam přišel Glaurung v
čele přívalu skřetů. Maglorova jízda byla upálena na pláni Lothlannu a
Maglor ustoupil k Himringu a bojoval spolu s Maedhrosem. Průsmyk Aglon
byl proražen a Celegorm s Curufinem se probili do Nargothrondu. Skřeti
zabrali pevnosti na západní straně hory Rerir, obsadili Thargelion a
znečistili jezero Helevorn. Potom se rozptýlili po Východním
Beleriandu. Caranthir prchl na jih, připojil se k Amrodovi a Amrasovi a
vybudoval opevnění na Amon Erebu.
Na Západě zůstal Turgon skryt ve svém útočišti, Finrod však
vyšel z Nargothrondu na sever. V bažině Serechu byl oddělen od svého
vojska. Obklíčen skřety by byl zahynul, kdyby jej včas nezachránil
Barahir, který sestoupil ze západního Dorthonionu. Finrod a jeho lid
pak ustoupili do Nargothrondu, zatímco Barahir pokračoval v boji v
Dorthonionu.
Do Hithlumu nevešly žádné nepřátelské jednotky, ačkoli
Fingolfinova vojska ztěží dokázala uhájit své pevnosti. Když velekrále
Fingolfina zastihla zpráva o pádu tolika z Noldor, rozjel se tryskem k
Thangorodrim a svedl souboj s Morgothem.
Nepřítel byl raněn na těle i ve své pýše, Fingolfin však padl - udatný, avšak proti takovému zlu bezmocný.
Pátá bitva (Nirnaeth Arnoediad, Bitva nespočetných slz)
Inspirován činy Berena a Lúthien, rozhodl se Maedhros v
roce 473, že ofenzíva proti Angbandu by mohla Noldor pomoci získat
ztracené pozice. V osmnácti letech od Dagor Bragollachu utrpěli další
ztráty. Maedhrosova unie nejprve vypudila skřety z Beleriandu a o
letním slunovratu se shromáždila k útoku na Thangorodrim.
Podle původního plánu měl Maedhros v čele východního vojska
vylákat armádu z Angbandu. Pak mělo ze západu zaútočit Fingonovo
vojsko, skryté v Ered Wethrin. Na východě stáli elfové a lidé z
Himringu, vedení Maedhrosem a Bórovými syny, elfové a lidé z Amon
Erebu, vedení Caranthirem a Uldorem, a Naugrim. Na západě stáli elfové
a lidé z Hithlumu pod vedením Fingona, Huora a Húrina, elfové Falasu,
lidé z Brethilu, malá družina z Nargothrondu, vedená Gwindorem, a z
Menegrothu jen dva elfové. Neočekávaně vyšel z Gondolinu Turgon s
desetitisícovým vojskem. To pravděpodobně zdvojnásobilo vojska na
západě a spojenci byli plní naděje - avšak vítězství je nečekalo.
Morgoth znal plán bitvy a vyslal sílu skřetů, aby
vyprovokovala západní vojsko. Většina Fingonových - a několik málo
Turgonových - oddílů se rozpálila Gwindorovým hněvem. Vyrazili v
nepořádku z kopců, porazili vojsko skřetů a hnali se přes Anfauglith.
Gwindorova družina dokonce vjela branou do Thangorodrim. Pak sklapla
Morgothova past. Ze všech stran se vyřítilo obrovské vojsko. To
Fingonův zástup nejen odrazilo, ale pronásledovalo a obklíčilo jej.
Většina mužů z Brethilu padla v zadním voji. Turgon pak připochodoval z
jihu a obklíčení prolomil.
Konečně dorazil Maedhros. Byl v oněch pěti dnech bitvy zdržen
zradou. Východní vojsko však Fingonovi na pomoc nikdy nepřišlo, protože
z Angbandu byla vypuštěna další armáda, vedená drakem Glaurungem a
balrogem Gothmogem. Glaurung a jeho vojáci napadli Maedhrose. Zárověň
odpadl zrádný Uldor a zaútočil na Maedhrose zezadu, zatímco zprava ho
přepadli další lidé, kteří se vyhrnuli z kopců. V boji na třech
frontách bylo východní vojsko rozprášeno. Udatnost trpaslíků, kteří
zadrželi Glaurunga, umožnila vojsku pomalu ustoupit a prchnout do
Ossiriandu.
Mezitím Gothmogovo vojsko odrazilo Turgona a znovu obklíčilo
Fingona. V této pasti Fingon padl a zahynula většina jeho vojska. Když
byla bitva ztracena, Húrin přesvědčil Turgona, aby se vrátil do
Gondolinu a uchránil tajemství skrytého města. Huor a Húrin s muži z
Dor-lóminu vytvořili živou zeď přes bažinu Serech a střežili jejich
odchod. Zahynuli tam všichni kromě Húrina, který byl odvlečen k
Morgothovi, aby jím byl mučen. Tak byl Hithlum zbaven obyvatel a
Himring zůstal opuštěný. Celá vysočina kromě říše Gondolinu byla v
rukou Nepřítele.
Velká bitva (Válka hněvu)
O konečné bitvě lze říci jen málo, přestože její důsledky
byly obrovské. Více než sto let po Nirnaeth Arnoediad vyslyšeli Valar
Eärendilovu prosbu a připravili se k třetímu a poslednímu útoku na
Morgotha. S nimi šli z Valinoru Vanyar a Noldor, avšak Teleri byli
ochotni pouze přepravit je ve svých bílých lodích. Vojsko muselo
přistát v Beleriandu, protože ten "zahořel skvělostí jejich zbraní".
Když vojsko dorazilo do Středozemě, připojili se k němu pouze Edain; z
elfů žádný.
Valinorské vojsko se přiblížilo k Angbandu. Stejně jako ve
všech předchozích střetnutích mezi Valar a Morgothem (padlým Valou) se
třásla země. Byli tak mocní, že jeho obrovská armáda byla rychle
zničena. Nakonec vypustil okřídlené draky vedené Ancalgonem Černým. I
Valar byli donuceni k ústupu před těmito zlými stvůrami. Pak připlul
Eärendil a Thorondor přivedl voj rychlých orlů. Bojovali s draky celou
noc. Těsně před svítáním zabil Eärendil Ancalgona, který se zřítil na
Thangorodrim a pobořil jeho vysoké věže. Valar odkryli jámy Angbandu a
zahladili celou Morgothovu říši. Sám Morgoth byl v zápase s Tulkasem
poražen na hlavu, spoután řetězem Angainorem a vyvržen ven Dveřmi Noci.
Do Ardy se víckrát nevrátí, dokud nepřijde Dagor Dagorath. |